AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Za trochu námahy člověk i pes dostanou něco, o čem dřív neměli ani tušení

19.07.2018

Za trochu námahy člověk i pes dostanou něco, o čem dřív neměli ani tušení

   Na procházkách často potkávám lidi, vláčené jejich psy na druhém konci vodítka, lidi běžící za psem kam chce on, nebo naopak lidi táhnoucí svého pejska za sebou jako dřevěnou kačenu. Ani se nepokusí svému psu říct nějaký povel a tím ho usměrnit. Nebo naopak na něj nepřetržitě štěbetají tak mocně, že už pes dávno přestal vnímat. Doma v rodině se pak dohadují nebo losují, kdo zas podstoupí tu hrůzu a půjde vyvenčit psa.

 

   Když je tak vidím, často mi napadne: vědí nebo alespoň tuší jaké to je, jít na procházku s vychovaným, ovladatelným a spolupracujícím psem? Jaké to je, když pes může jít volně bez vodítka všude tam, kde je to bezpečné, bez strachu, že se někam zaběhne nebo že něco provede? Jaké to je, když se k vám co chvíli sám vesele vrací z prosté radosti, že je s vámi venku? A když vám pes sděluje své dojmy z toho, co se právě děje - kde je na stromě nebo za křovím jaké zvíře, kterého byste se sami nevšimli, jestli cizí pes, který se k vám z dálky blíží je nebezpečný, nebo je to vstřícný kamarád, jestli lidé, které na procházce potkáváte, jsou přátelští a dobře naladění, nebo jestli ten fousatý člověk v klobouku  je něčím podezřelý a je na něj třeba dát pozor? Nebo když pes v noci předem varuje před věcmi lidem skrytými ve tmě, ale naprosto zřetelnými pro psí čenich i oči? Přitom taková procházka je úžasná relaxace, pročistění hlavy, odhození starostí do koše. Tak proč si jí odpírat, stačí k tomu vlastně docela málo.

 

   Ale Bohu žel, hodně psů získá přičiněním svých páníčků už v raném věku z lidí dojem, který je pak provází po celý život, že lidé jsou  bytosti v podstatě němé. Sice téměř neustále vydávají nějaké zvuky, někdy spolu s jinými němými lidmi, jindy s malou krabičkou u ucha, ale těm zvukům není rozumět, nemají žádný význam, a tak jim není třeba věnovat pozornost a v klidu se po celou procházku dá zabývat svými zájmy. Lidé jsou dobří tak na přípravu jídla a pití, podrbání zad a bříška a ustlání postele, kam se pak bez dovolení dá vlézt.

 

   Přitom opravdu stačí docela málo, aby tomu bylo jinak. Stačí jen pár minut denně, pes začátečník stejně neudrží déle pozornost. A dobrou zprávou je, že staré přísloví nemá pravdu,  i staršího psa naučíš novým kouskům, jen je třeba zvolit odpovídající míru a nepřehánět to

A stojí za to aspoň trochu vychovávat a učit ovladatelnosti  všechny psy, i nejpřítulnější mazlíky nebo vyložené gaučové povaleče. 

 

   Na začátek stačí posbírat pár informací o tom, čemu vlastně psi rozumějí, když to zřejmě nejsou jen lidská slova. Posbírat to z nějaké knihy, od zkušenějších majitelů psů v parku nebo nejlépe během pár výcvikových hodin od instruktora někde na cvičišti. Takhle nasbírat pár informací a pak na jejich základě zapojit cit. Cit, to je to nejdůležitější. Psi nejsou stroje, nedodávají se k nim žádné dálkové ovladače. Jsou to příslušníci jiného živočišného druhu, s kým je třeba se zkoušet domluvit. Ale knoflíky na jejich ovladačích přeci jen existují, jsou jejich instinkty, na ty je třeba působit. Prostřednictvím instinktů spouštět jejich emoce a prostřednictvím emocí ovládat jejich mysl. Emoce jsou takové zkratky, které urychlují jednání. A není to žádná násilná manipulace psí myslí. Pro psy je to v přírodě naprosto přirozené, jejich instinkty jsou navzájem stejné, emoční zkratky jsou taky podobné, proto každý jedinec docela přesně ví, jak druhý v určité situaci na daný podnět zareaguje. Proto se dokáže celá smečka chovat jako jeden muž. Beze slov. Tak postupně zkoušejte se svým pejskem takhle společně komunikovat i vy.

 

   Vezměte si do kapsy na procházku pár piškotů a každé dobré chování pochvalte a odměňte. Do pochvaly vložte energii a správně jí prociťte. Špatné chování  ignorujte, nebo na něj reagujte nesouhlasem. Ale psa za to, že si ještě zpočátku nebudete rozumět, netrestejte. Nemůže za to, jen vám nerozumí. Netrestejte ho už nikdy, tím byste vzájemné porozumění nezlepšovali. Čím více spolu budete zkoušet komunikovat a pracovat, tím méně na vašeho psa budete muset zvedat hlas a otázku „jak správně potrestat psa“ začnete považovat za zbytečnou a nepotřebnou.

 

   Pro vaší inspiraci, pro spokojenější společný život, není třeba psa naučit zas až tak moc. Z výchovy pár základních věcí:

            * čistotnost - venčí se jen venku

            * odloučení - čekání doma má probíhat v klidu, v tichu a bez rozebírání věcí

            * nežebrá se u stolu a nekrade se jídlo ze stolu

            * neskáče se na cizí lidi

 

A ještě pár věcí z výcviku, říkejme tomu ovladatelnost:

            * následování člověka na vodítku bez tahání

            * přivolání - návrat k páníčkovi na zavolání

            * odložení - čekání na místě na páníčka, třeba před obchodem      

            * chůze po chodníku -  chodí se jen po chodníku i na volno, nechodí se do jízdní dráhy

 

   To určitě bude stačit. Zkuste si v jednotlivých oblastech odpovědět, jak moc je váš pejsek v nich dobrý, nebo naopak jak moc v které oblasti chybuje. A vyjděte z těch nejlepších s nejméně chybami, ty zdokonalujte. Tak budete hned od začátku rychle postupovat vpřed a budete  z toho mít oba radost. Pak se soustřeďte na ty náročnější oblasti. Ty už vám půjdou zdokonalovat také, protože budete mít zkušenosti ze zlepšování těch prvních. Každopádně je důležité vydržet, i po neúspěchu to nevzdávat, být důsledný a vytrvat.

 

   Je na každém, do jaké míry se tomu bude věnovat a jak daleko zajde. Ale je pravděpodobné, že jakmile to člověk trochu pozná, zjistí jaké to je komunikovat se psem, už se mu nebude chtít přestat a bude objevovat další možnosti

 

   Znám lidi, kteří s prvním psem v jejich životě prošli výchovou a výcvikem aniž si všimli nějakých potíží a dnes mají pocit, že to nemůže být jinak. I když tohle třeba není úplně váš případ, věřte, že stojí za to aspoň zkusit to změnit. K tomu vám my dva s mým  Juniorem držíme palce.

 

 Ivan Benda