AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Česnek a cibule – rostliny pro zvířata nebezpečné či užitečné?

06.09.2016

Česnek a cibule – rostliny pro zvířata nebezpečné či užitečné?

Česnek (latinsky Allium sativum) i cibuli (latinsky Allium cepa) vnímáme především jako neocenitelné suroviny v kuchyni, které jídlu dodají tu správnou chuť. Méně již o nich uvažujeme jako o léčivých rostlinách a ještě méně se zamýšlíme, jaký vliv mohou mít na zdraví našich domácích mazlíčků.  Česnek i cibule mají obecně antibiotické, repelentní, insekticidní, akaricidní (hubící roztoče) a antiparazitární účinky. Byla prokázána účinnost proti střevním hlístům, tasemnicím i motolicím. (1-5)

 

 

Extrakt připravený z česneku či cibule byl laboratorně (in vitro) testován i kvůli možnému antimykotickému účinku. Byla zjištěna účinnost proti kvasinkovým infekcím (např. Malassezia furfurCandida albicans) a také proti dermatofytům, což jsou původci plísňových onemocnění kůže a kožních derivátů. Přitom některé dermatofytózy jsou onemocnění přenosná ze zvířat na člověka. Účinnost byla srovnatelná se současně používanými preparáty obsahujícími ketokonazol. (6)

 

 

Slibný se zdá být i výzkum týkající se účinku cibulového oleje či česnekového extraktu proti některým škodlivým prvokům-konkrétně proti Cryptosporidium parvum, způsobujícímu průjmová onemocnění u lidí i zvířat (7, 8).

 

Obě rostliny jsou uváděny jako pro kočky a psy toxické (9). Důvodem jsou  zejména cysteinsulfoxidy přítomné jak v samotné cibuli, tak v listech. Následkem poškození rostlinných buněk je jejich přeměna ve směs síru obsahujících sloučenin, které jsou po pozření rychle vstřebávány přes zažívací systém a způsobují oxidativní poškození červených krvinek s možností rozvinutí hemolytické anémie (tj. anémie způsobená rozpadem červených krvinek), methemoglobinémie  a snížení schopnosti červených krvinek přenášet kyslík. (10) Při otravě cibulí jsou za tyto projevy zodpovědné především sloučeniny dipropyldisulfid, allylpropylsulfid a n-propylthiosulfát sodný s 2-propenylthiosulfátem sodným, zjišťované i v česneku (11-13).Česnek je u psů považován za méně toxický, než cibule. Tradičně je používán proti vnitřním parazitům psů a koček například v Itálii (14).

 

 

Vaření nemá za následek snížení toxicity (9). Klinické příznaky otravy jsou obvykle pozorovatelné za několik dní. Zahrnují zvracení, průjem, bolest břicha, dehydrataci a ztrátu chuti k žrádlu (následek gastroenteritidy). Jako následek poškození červených krvinek pozorujeme bledé sliznice, zrychlené dýchání a tep, letargii, tmavě zbarvenou moč, žloutenku a celkovou slabost.  (15) Vědecká literatura uvádí, že klinicky zjevné hematologické změny způsobuje u koček pozření 5 g cibule na kg/ž. hm., u psů pak 15 až 30 g/kg ž. hm. Otrava zvířat je tedy zaznamenávána při pozření množství cibule odpovídajícího více než 0,5 % váhy zvířete. (16) K patoanatomickému nálezu patří intravaskulární i extravaskulární hemolýza, Heinzova tělíska v červených krvinkách, ekcentrocytóza, hemoglobinemie, hemoglobinurie, methemoglobinémie a hyperbilirubinémie. Změny v zažívacím aparátu nemusí být zjištěny (9).

 

 

V roce 2008 byla publikována vědecká studie, kdy byli pekingští palácoví psíci 2 dny krmeni vařenou cibulí v množství 30 g/kg ž. hm. U těchto psů se následně projevila hemolytická anémie způsobená poškozením červených krvinek. V roce 2000 pak byla v Japonsku publikována další studie, kdy byl psům po dobu 7 dní perorálně podáván extrakt z česneku. Množství odpovídalo 5 g celého česneku na kg ž.hm. psa. I když byly rozborem zjištěny známky oxidativního poškození červených krvinek, anémie se u žádného zvířete nerozvinula. (17) Za zmínku stojí, že k cibulovinám jsou citlivější japonská plemena (např. akita inu či shiba inu), a to vlivem nižší odolnosti jejich červených krvinek k oxidativnímu poškození (10).

 

 

Roku 2016 byl vydán článek o využití lihového extraktu z cibule proti střevním helmintům štěňat. Extrakt byl vyráběn ze 100 g prášku sušené cibule a 400 g ethanolu. Účinky byly zaznamenány zejména proti měchovců, a to při koncentraci extraktu, která nebyla pro štěňata toxická. Jako bezpečná hranice koncentrace aplikovaného roztoku byla zjištěna hodnota 3 g/kg ž. hm., což odpovídá již zmíněným 5 g čerstvé cibule na kg ž. hm. Závěr práce byl však takový, že je potřeba dalšího výzkumu ke stanovení konkrétního množství extraktu účinného proti jednotlivým skupinám parazitů. (18)

 

 

Zajímavá je i studie týkající se výsledků perorální aplikace výtažku z cibule v kombinaci s extraktem z kokosovníku chovaným ovcím. Byla zjištěna účinnost proti střevním parazitům, kteří se v chovech vyskytují poměrně často – proti tasemnicím a hlístům.  (19)

 

 

Výzkum publikovaný v roce 2008 pak prokázal možnost použití česnekového extraktu u králíků při léčbě ušního svrabu způsobeného roztočem Psoroptes cuniculi (při místní aplikaci na postiženou kůži a současném perorálním použití) (20).

 

Z výše uvedených výzkumů vyplývá potenciál využití složek z česneku i cibule pro účely veterinární medicíny, i když zároveň uvádějí nutnost provedení dalších studií k určení konkrétních účinných látek pro danou diagnózu a přesné dávkování. Je nutné zohlednit , v jakém množství by v preparátu určeném pro zvířata k vnitřnímu užití byly zastoupeny složky škodlivě působící na jejich zdraví. Antiparazitární účinky cibule a česneku však bude jistě možné v budoucnu využít, zejména ve spojení s dalšími, synergicky působícími látkami.

 

MVDr. Alena Vaníčková, Ph.D.

 

 

Citace:

  1. Giove, N. Traditional medicine in the treatment of enteroparasites. Revista de Gastroenterología del Perú. 1996, 16, 197–202
  2. Klimpel, S. Abdel-Ghaffar, F. Al-Rasheid, K. A. S. Aksu, G. Fischer, K. Mehlhorn, H. The effects of different plant extracts on nematodes. Parasitology Research. 2011, 108(4), 1047-54
  3. Abdel-Ghaffar, F. Semmler, M. Al-Rasheid, K. A. S. Strassen, B. Fischer, K. Aksu, G. Klimpel, S. Mehlhorn, H. The effects of different plant extracts on intestinal cestodes and trematodes. Parasitology Research. 2011, 108(4), 979-84
  4. Birrenkott, G. P.  Brockenfelt, G. E. Greer, J. A. Owens, M. D. Topical application of garlic reduces NFM infestation in laying hens. Poultry Science. 2000, 79, 1575-1579
  5. Anopheles stephensi and An. culicifacies (Diptera: Culicidae). Journal of Medical Entomology. 1996, 33, 195-201
  6. Allium cepa, Allium sativum and ketoconazole against some pathogenic yeasts and dermatophytes. Fitoterapia. 2006, 77(4), 321-323
  7. N. M. T. Khalil, F. A. M. Shaapan, R. M. Therapeutic Effect of Onion (Allium cepa) and Cinnamon (Cinnamomum zeylanicum) Oils on Cryptosporidiosis in Experimentally Infected Mice. Global Veterinaria. 7 (2), 179-183, 2011
  8. Allium sativum (garlic) against experimental cryptosporidiosis. Alexandria Journal of Medicine. 2012, 48, 59–66
  9. erica Second Edition. Ames: Iowa State Press. 2001, 751-805, ISBN 9780813820347
  10. Allium cepa) poisoning in dogs. Journal of Veterinary Pharmacology and Therapeutics. 2008, 31 (2), 143-9
  11. Allium sativum) That Oxidizes Canine Erythrocytes. Bioscience, Biotechnology, and Biochemistry. 2003, 67, 7
  12. , Y. Acceleration of superoxide generation in polymorphonuclear leukocytes and inhibition of platelet aggregation by alk(en)yl thiosulfates derived from onion and garlic in dogs and humans. Prostaglandins, Leukotrienes and Essential Fatty Acids. 2004, 70(1), 77-83
  13. Kovalkovičová, N. Šutiaková, I. Pistl, J. Šutiak, V. Some food toxic for pets. Interdisciplinary Toxicology. 2009, 2(3), 169-76
  14. Cope, R. B. Alliumspecies poisoning in dogs and cats. Veterinary Medicine. 2005, 100(8), 562-6
  15. Allium Cepa (Onion) Against Mixed Gastro Intestinal Helminth Infestations in Dogs. International Journal of Veterinary Science. 2016, 5(3), 171-175
  16. Allium cepa) and coconut (Cocos nucifera) to food of sheep stops gastrointestinal helminthic infections. Parasitology Research. 2011, 108(4), 1041-6
  17. Seddiek, Sh. A. Mobarak, M. G. Enas A. H. F. Ali, M.M.A. The effect of garlic (Allium sativum) on rabbits infested with ear mite (Psoroptes cuniculi). Suez Canal Veterinary Medicine Journal. 2008, 13 (1), 241-257